Pod heslem smíření pokračují nové provokace, jejichž účelem a cílem není pochopitelně žádné smíření ale jednoznačně revize výsledků druhé světové války a poválečných právních norem. Dlouhodobě je k takovým akcím zneužívána událost odsunu Němců z Brna, cynicky nazývaná Brněnským pochodem smrti, což vyznívá jako urážka obětí skutečných pochodů smrti. Vzpomínaná odsunová akce byla jistě produktem divoké poválečné doby a tehdejšího vzepětí vášní ale nešlo o žádné vraždění nevinných obyvatel, jak je to mnohdy líčeno. Byla to akce ukvapená , předčasná a špatně zajištěná ale s pochody smrti z nacistických koncentračních táborů se to srovnávat nedá. A oběti na životech? Ovšem, ty nelze popřít. Nešlo ale o vraždění ale o oběti epidemie, způsobené kontaminovanou vodou ve studních v Pohořelicích. Bohužel, ani okamžitá lékařská asistence nezabránila několika stům úmrtí. Při nacisty prováděných pochodech smrti bychom asi lékařskou pomoc očekávat nemohli. Vraždění střelbou a ubíjením tam ovšem bylo na denním pořádku.
Další takovou akcí je pochod mezi Žatcem a Postoloprty. Zdejší události v květnu a červnu 1945 byly jistě tragické , nelze ale přijímat jejich falešný výklad který je už dlouhodobě doprovázen manipulacemi, mlžením a falšováním. Tak byly například za autentické dokumenty z Postoloprt vydávány fotografie z Doudlebské ulice v Praze, s těly povražděných bojovníků povstání. Tedy Čechů, postřílených nacisty. Fotografie byly použity v tendenčních publikacích organizací odsunutých Němců a převzaty některými našimi rádoby publicisty. To ovšem neprospívá věrohodnosti současné interpretace.
Chceme -li ale posuzovat postoloprtské události a sdělovat je veřejnosti jako dějinnou zkušenost, nelze je uvádět bez souvislostí a příčin. Takže je nutno uvědomit si několik závažných skutečností.
- především skončil celosvětový válečný konflikt spojený i s genocidou Slovanů včetně Čechů a holocaustem. Němci se nejvyšší měrou podíleli na jeho rozpoutání a na všech nelidských praktikách a válečných zločinech. Včetně československých Němců.
- tato oblast mezi Postoloprty, Chomutovem a Žatcem patřila mezi oblasti s velmi silným vlivem nacismu na většinu německy mluvícího obyvatelstva.
- v celé oblasti byla složitá bezpečnostní situace , ostatně tak jako v celém pohraničí. Projevovala se výraznou aktivitou werwolfu a dalších německých záškodníků a tvořením band v lesnatých oblastech.
- v kasárnách byli internováni především nebezpeční Němci z celé oblasti a to muži. Aktivní nacisté a SS byli odděleni od ostatních a mezi nimi vypukla i vzpoura. Především tito lidé byli obětí exekucí, stejně jako příslušníci SS pochytaní v okolí.
- ženy a děti byly umístěny v bývalém táboře pro židovské míšence v Levonické bažantnici. I zde byly nalezeny tři hromadné hroby ale výhradně s mužskými ostatky. U těchto hrobů není zcela jasné, kdo v nich leží
- v okolí se koncem války pohybovalo několik pochodů smrti. Dva přímo přes Postoloprty. Zanechaly po sobě dva hromadné hroby, které byly jasně určeny. Nemusely ale být všechny. Oběti koncentračního tábora i pochodů smrti mohou být i v některých hrobech dosud pokládaných za hroby Němců. Je příznačné, jak skromná, téměř nepatrná pieta je věnována obětem pochodů smrti oproti nepřehlédnutelné pietě Němců, kteří ve své většině byli nacisty, nebo nacismus podporovali.
- uvědomme si, co nacházeli příslušníci dobrovolnických oddílů i vojenských jednotek, když přicházeli do pohraničí. Hromadné hroby obětí pochodů smrti, ohořelá těla, na nádražích vlaky se zbědovanými lidmi z koncentračních táborů, vybombardované budovy, požáry, přepady a střelbu teroristů , arogantní Němce, mnohdy se zbraněmi. To byl obraz pohraničních oblastí, kam naši lidé přicházeli.
Je jistě správné připustit, že těsně po válce bylo způsobeno mnohé příkoří a utrpení i lidem nevinným, kteří si drsné zacházení nezasloužili. Ve zdivočelé, nepřehledné době, kdy ještě válka přetrvávala v myslích lidí bylo obtížné zabránit křivdám. Přesto se o to mnozí snažili a dosahovali toho a to i v oblasti Žatce a |Postoloprt. I taková politováníhodná utrpení ale byla následkem nesmírně krutých událostí, jejichž viníky nebyli Češi a Slováci. To nebyli ti, kteří dali válce na východ od Německa vyhlazovací, genocidní charakter. Ten jí dali právě nacismem posedlí Němci.
Jiří Pondělíček, člen předsednictva ČSNS
