Ano, strašidlo obchází a četné osůbky děsí. Obchází, varuje a volá STAČILO! A přidává seznam toho všeho, čeho už má dost a dost občanů plné zuby. Volá z obrazovek televizorů a počítačů, letáků a alternativních médií, rezonuje na veřejných shromážděních a setkáních s občany a petičních stáncích. Připomíná se i na pietních a slavnostních aktech. A děsí silou argumentů a jasných faktů.
A jsou ti, kteří se bojí. A bojí se tím více, čím více se blíží termín voleb do Poslanecké sněmovny PČR. A věru, mají se čeho bát a mají s o co bát. O své slibné kariéry a tučné prebendy. O teplá místečka v bruselských kancelářích a politických neziskovkách. O vysoké provize z kšeftů, výhodných jen pro ně a jejich spolupachatele. Někteří totiž mají důvod bát se i velmi nepříjemných otázek, vyšetřování a soudní síně. A pochopitelně i toho, co po ní následuje.
A protože se bojí a mráz jim běží po zádech, potřebují ten strach trochu rozšířit. Nebýt na to sami. Prostě potřebují vystrašit i ty ostatní. Ty,kteří se toho strašidla bát nemusí. A tak nastupuje starý dobrý bulvár a straší. STAČILO! a další opoziční strany jsou prý nesystémové, populistické a extrémistické. Jsou proruské a pročínské a jsou také autokratické, představte si to!
A tak ti, kteří nám tu zavádějí chudobu, straší chudobou a ti, kteří nás zatahují do vzdálených cizích konfliktů, nás straší Čínou a Ruskem a ti kteří nám tu zavádějí ideologický dohled a spouštějí politické procesy, nám hrozí návratem totality. A tak dále a tak dále.
A ty, kteří se vybájeným bubákem postrašit nedají, ty je třeba zastrašit. A tak nastupuje vyhrožování generálního prokurátora (který sám má poněkud pestrou minulost), gumové zákony, které jsou sice právními paskvily ale zato je lze použít kdykoli a proti komukoli, hulvátské vystupování psychicky nevyrovnaného starosty jedné pražské městské části a lampasáka pověřeného provládní komunikací. V ulicích pak pobíhají násilnické tlupy mladých aktivistů, ochotných napadat jednotlivce i skupiny, poškozovat jim věci a provokovat. A pochopitelně exemplární tresty a šikanování jak kariérního a profesního typu tak soudní postih a rozsudky, jejichž zdůvodnění nemá s právem a spravedlností nic společného.
Pochopitelně hrají ve strašení i zastrašování velkou roli média. Pochopitelně provládní a probruselská média. Zvláště v posledních dnech jsme mohli vidět přímo ukázkovou lekci manipulativního, tendenčního ne -li přímo lživého ovlivňování veřejnosti. Jde o zavádějící výklad projevu předsedy ČSNS Michala Klusáčka na pietním aktu k uctění památky parašutistů, padlých v boji s německými nacisty. Není problém se s textem projevu seznámit a udělat si vlastní názor, bez bulvárního poradenství. Pak je zřejmé, že Michal Klusáček nevyzýval ani k násilnostem ani k nerespektování voleb . Ba právě naopak. Vyjádřil obavu, kterou sdílí velká část občanů naší země, že by mohlo dojít k ukradení voleb. Tedy k jejich zrušení, zpochybnění, zmanipulování, nebo zneplatnění. V případě, že se jejich výsledek nebude mocným, ať už v Praze, Bruselu nebo Berlíně, líbit. A že to nejsou obavy plané je zřejmé. Rumunsko je toho jasným příladem. I u nás jsme před časem zažili svévolné zrušení předčasných voleb. Takže jsou tyto obavy bohužel reálné. A že v takovém případě je to důvod k odboji? To přece ještě není výzva k násilnostem! K občanskému odporu ovšem ano. A ten bývá nenásilný. Alespoň ze strany nás, dezolátů a antisystémových živlů, tomu tak je. Nekrademe SPZ ani nenapadáme lidi dýmovnicemi. Nepoškozujeme vozidla, nekrademe mikrofony a neznevažujeme projevy piety svých konkurentů. A nepublikujeme pitomosti. Známe a umíme jiné formy odporu než je vandalismus, šikanování, násilí a lhaní.
Vrcholem hlouposti a odporného sprosťáctví pak bylo nesmyslné hodnocení nácviku branných dovedností vedeného M. Klusáčkem v rámci spolku Svatopluk. Ano, i takové dovednosti a znalosti se tam pěstují. Musí, když rezort, který se tím má zabývat raději řeší nesmyslné a předražené nákupy zbytečné vojenské techniky a to pro armádu, která není schopna zajistit obranu země. Je to asi lukrativnější než pěstování národní brannosti. Zato ale slyšíme neustálé nářky na to, jak se nikdo do profesionální armády nehrne. Jak jsou mladí lidé málo zdatní a neochotní k obraně své země. Přitom jde o armádu, která plní spíše roli expedičního sboru pro zahraniční mise než národního občanského vojska. Snůška nesmyslů, která se o tomto cvičení a spolku Svatopluk vynořila v pokleslém tisku snad může na někoho zapůsobit ale právě jen na někoho, kdo ještě zbulvarizovaný tisk bere vážně. Shrnuto, média přinesla slátaninu plnou nesmyslů, pomluv a dezinformací, určenou zřejmě pro velmi prostinké čtenáře. Tím spíše když si uvědomíme, jak snadné je se o skutečném stavu věcí přesvědčit.
Takže strašidlo jménem STAČILO! straší velice úspěšně a straší ty pravé, když se potrefené husy prostřednictvím médií tak krásně rozkejhaly. Ale ti ostatní se ho bát nemusí. Ti, kteří nezrazují, nekradou, neoblbují své okolí, nezneužívají svou moc a netyranizují své spoluobčany mohou být klidní. Strašidlo je totiž na jejich straně. A hlavně se nesmí bát těch papírových čertů které jim předvádí média a nenechat se zastrašit výhrůžkami těch mocných notáblů. Oni se totiž bojí víc. Mnohem víc a mají čeho a mají o co.
Jiří Pondělíček, člen předsednictva ČSNS